Ticho prázdného pokoje

25. ledna 2018 v 15:36 | Svart Sol |  PŘÍBĚHY
Je tu ticho a ticho, ale hlasy v mojí hlavě řvou jeden přes druhý. Zase se hádají víte? Ticho a klid to si přeji. Vše co hledám celý život jsem našla až ve smrti. Samota mojí duše je a byla nesnesitelná. Samota. Co to je? Ano samotu znám moc dobře. Víte? Prázdný pokoj, prázdnè stěny a slzy v očích. Co takhle pustit si hudbu? Ale mám na ni náladu? Nepřivede mne ještě do větší deptese? Křeče v břiše z hladu a nechuť k jídlu a čemukoli kolem mne. Puštěný počítač co hučí. Je starý. Skoro nejde. A nucení se do pár soust jídla aby mi nebylo tolik zle. Na sobě černý triko s žebry a krvácejícím srdcem a rudé staré děravè legíny. Kamarád u kterèho bydlím jel za mou mámou pro něnaký další lèky. A cosi. Je mi zle. Jsem nemocný jedinec. Na to, že jsem tak mladá si připadám jako stoletá bába nemohoucnosti. Znáte ten pocit naprosté beznaděje? Znáte tu hroznou prázdnotu? Jako by váš život neměl žádný smysl? Já toto znám až moc dobře, víte? Nevíte. Je to jako rakovina, která vás zabíjí zevnitř. Ty hlasy v hlavě, který se furt hádaj. Prudké změny nálad a žiletka v ruce. Stačí jen zarýt do masa... A bude ticho a klid...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama